3. Kapitola - Zrádce?

29. května 2006 v 21:08 | gilthoniel |  Vše jednou skončí
Harry se probudil hned za svítání a Ron ještě spal. Nechtěl ho budit, a tak se tiše oblékl, po špičkách prošel kolem jeho postele a vyklouzl z ložnice. Zdálo se, že všichni ještě spí. Rozhodl se že půjde prozkoumat dům protože byl tak obrovský, že ho teď nebyla obydlená ani čtvrtina a to tu bydlel víceméně celý Fénixův řád. Napřed se chtěl jít podívat do sklepa, protože tam nejspíš ještě nikdo pořádně nebyl. Když před dvěma lety dávali tenhle dům do pořádku, sklepu se obloukem vyhýbali. Dali si práci jen s nejnutnějšími obytnými prostorami.
Sešel až dolů ke kuchyni a pořádně se rozhlédl. Věděl, že někde tady je skrytý vchod do sklepení. Po chvíli hledání náhodou odhrnul jeden těžký tmavý závěs a pohled mu padl na nízká dvířka pobitá tepaným železem, která ovšem neměla kliku.
Proto vytáhl hůlku a tiše zamumlal: "Alohomora."
Ani nepočítal s tím, že by se něco stalo, ale chtěl to prostě vyzkoušet. Hodnou dobu nemohl přijít na to, jak ty dveře otevřít, a vtom uslyšel tichý šramot v kuchyni a ve dveřích stál Krátura a dělal, že Harryho vůbec nevidí.
"Kráturo?" křikl po něm Harry.
Krátura popošel kousek blíž a s posměšným výrazem na tváři zakrákal: "Pán si něco přeje?"
"Jak otevřu tyhle dveře?"
"To by pán musel říct tajné heslo, které zná jen paní Blacková." Krátura ukázal na místo potažené závěsy, za kterými se skrýval portrét Siriusovy matky, a pak si začal mumlat pod vousy: "Krátura to heslo zná, jistě že ho zná, ale tomu spratkovi, co ho teď musí poslouchat nic neřekne! Ne, ne, vůbec nic!"
"Kráturo!" Harry trošku zvýšil hlas, "Nařizuji ti, abys mi okamžitě prozradil to heslo!"
"Když pán jinak nedá… heslo je modo purus sanguis." Krátura se zatvářil naštvaně. "Pán by tam neměl vstupovat. Je to pro něj nebezpečné." A pro sebe si zamumlal: "Krátura nechce, aby ten spratek šahal na věci jeho paní! Ne to opravdu nechce…"
"Na nic jsem se tě neptal, Kráturo! A teď zmiz!"
Skřítek s hlasitým prásk zmizel a Harry si ještě jednou pořádně prohlédl dveře. Najednou uviděl po stranách starého železného kování drobné písmo. Tomu jazyku nerozuměl, nejspíš to bude latina, řekl si jen tak pro sebe, ale teď ten nápis nechtěl luštit, byl hrozně zvědavý, co najde za dveřmi, které se otevírají jen na heslo.
,,Modo purus sanguis," zašeptal dveřím a zatlačil na ně. Povolily. Před sebou viděl temné úzké schody, vytáhl proto hůlku a pomyslel si: lumos. Docela ho překvapilo, že mu neverbální zaklínadlo fungovalo hned napoprvé. S hůlkou napřaženou před sebou se vydal opatrně do temnoty tam dole.
Jakmile sestoupil o několik schodů níž, jedna z pochodní co visely na zdech se sama od sebe rozhořela jasným modrým plamenem. Nepochybně bylo celé sklepení zakleto mocným kouzlem. Jak sestupoval po stupních pokrytých prachem stále níž a níž, rozsvěcovaly se další a další pochodně.
Když se konečně dostal na poslední schod, naskytla se mu ohromující podívaná. Prostor, který uviděl, jako by ani nepatřil k domu, pod kterým se rozléhal. Možná nepatřil, kdo ví? Dlouhá a široká chodba se táhla do nedohledna. Strop nebyl nějak vysoko, ale určitě to neubíralo jakési temné majestátnosti celého sklepení. Vše tu bylo z kamene, černého jako uhel a po stranách byly nepravidelně rozmístěné dveře, které skvěle zapadaly do temné atmosféry celého sklepení. Harry se rozhodl, že napřed prozkoumá, kde tahle chodba končí, a až potom bude zjišťovat, co je v těch dveřích.
Už musel jít alespoň deset minut, než konečně narazil na zeď, která chodbu ukončila. Obrátil se a chtěl jít zpět, když vtom uviděl dveře, které splývaly s okolními stěnami tak dokonale, že by je nejspíš našel jen ten, kdo by věděl, kde hledat. Všiml si, že tyhle dveře také nemají žádnou kliku.
"Modo purus sanguis," zkusil, ale když do dveří zatlačil, nic se nestalo.
"Kráturo!" zavolal opět.
Skřítek se s prásknutím objevil. "Pán si bude něco přát?" zakrákal potměšile.
"Řekni mi heslo k těmhle dveřím."
"Ale, pane, Krátura…"
"Kráturo! To heslo!"
,,Je to nex."
"Fajn, a teď zmiz!"
"Jak si pán přeje," a s hlasitým prásk zmizel.
"Nex," zamumlal a vešel. Jakmile vstoupil, na zdech se rozhořely modré pochodně a osvětlily hrozivou podívanou uvnitř. Připadal si, jako by se vrátil o několik století zpět. Vypadalo to tam jako ve středověké mučírně. S hrůzou v očích si všechny ty podivné nástroje začal důkladně prohlížet. Uprostřed stál velký pranýř a hned vedle skřipec. Zabírali většinu místnosti. Po stranách stály rozložité stoly a různými nástroji, které byly z většiny od krve. Jedna stěna byla celá věnovaná slušné sbírce rozličných mečů a seker. Některé z nich byly pokryté rzí, zato některé vypadaly jako nové. Alespoň, že se Krátura nefláká, ušklíbl se pro sebe. V jednom zadním rohu stálo něco obrovský sarkofág, ale zevnitř byly ostré hřeby a u nohou odtokový kanálek - nejspíš na krev. Opodál byly španělské boty nejrůznějších velikostí a tvarů, pár jich bylo také ve tvaru lidských rukou.
Harrymu se z toho zvedal žaludek. Teď už mohl jen tiše doufat, že si Sirius, pod dohledem jeho matky, nemusel nic z toho co viděl vyzkoušet na vlastní kůži. Rychle vyšel z mučírny a přál si, aby se sem už nemusel vracet.
Další dveře na které narazil už měly kliku. Uvnitř byla spousta nepotřebného nábytku a podobného haraburdí. V dalších byly stovky polic s nejrůznějšími lektvary a přísadami. Když vešel do dalších dveří, našel v té místnosti plno knih. Všechny byly vázané v černé kůži a na sobě měly notnou vrstvu prachu.
Bylo to zvláštní, ale ty knihy ho nějak tak přitahovaly. Chápal by, že by se tohle dělo s Hermionou, ale po té mučírně toho na něj bylo už vážně moc. Nedalo mu to, a tak šel blíž, aby si je mohl lépe prohlédnout. Knihy byly po celé místnosti rozházené, jako by je tam někdo ve spěchu naházel. Seřadit je by trvalo určitě celé věky. Sáhl po první knize a otevřel ji. Byla tam samá zaklínadla a kletby v nějakém neznámém jazyce, ale knihy byly anglické. S takovými kouzly se ještě nikdy nesetkal a stáří knih odhadoval tak na sedmnácté století, protože barva už byla na mnoha místech vybledlá a někdy i nečitelná. Ale všechny neobsahovaly jen zaklínadla, některé byly psané tím stejným neznámým jazykem.
Rozhodl se, že si jich pár odnese s sebou pár nahoru. Vybral si jen ty s nejzajímavějšími kouzly, bylo jich asi deset. Všechny je pobral do náruče a šel rovnou pryč ze sklepení. Kdoví proč šel skoro po špičkách. Nechtěl, aby se ho někdo zbytečně vyptával na ty tajemné knihy, prostě chtěl mít tajemství. Potichu otevřel ty dveře bez kliky a kradl se kolem kuchyně. Tam už slyšel paní Weasleyovou, jak chystá snídani. V podzemí nejspíš ztratil pojem o čase. Naštěstí si ho nevšimla, a tak s ošklivým úšklebkem prošel kolem vycpaných hlav skřítků a pak do své ložnice. Ron ještě spal, takže mohl schovat knihy do svého kufru nepozorovaně.
Celý den proběhl klidně, všichni čtyři se celkem vzato flákali. Když Harry ukázal Hermioně knihy od Lupina, byla z nich celá pryč. Zatím se jim nesvěřil s jeho přáním stát se členem řádu. Těsně před tím, než sešli do kuchyně na večeři, o tom řekl jen Ginny. Nechtěl mít před ní tajemství. Alespoň většinou ne.
"Čekala jsem to. Ale hlavně musíš být opatrný. A nesmíš se chovat jako dítě."
"Nechovám se jako dítě!" ohradil se Harry.
"Ne vždycky," odpověděla žertovně Ginny a začala se smát.
"Ale no tak, nech toho! Už bychom měli jít dolů nebo jim to bude podezřelý." ušklíbl se.
Když už byli skoro po jídle, Harry se Lupina zeptal, kdy je začne učit z těch knih, co mu dal k narozeninám.
"Možná příští týden, ale nic neslibuju. Máme teď hodně práce. Ale budu se snažit," usmál se Lupin.
Už byli na cestě do poschodí, když se najednou hlavní dveře otřásly v pantech, jako by do nich někdo praštil nadlidskou silou. A znovu. Všichni s hrůzou pozorovali, co se stane. Lupin vytáhl hůlku. Z ní vyklouzl tmavě modrý plamen a jakoby se vsáknul do dveří. Nepomohlo to. Zvenku se slabě ozýval vysoký jekot a někdo bušil na dveře. Tentokrát pěstmi. Dveře náhle vyletěly z pantů a s sebou na zem vzaly i Lupina, který neměl čas uhnout.
Nějaká část Harryho mysli chtěla jít hned vysvobodit Lupina z jeho těžkého dřevěného vězení, ale ta druhá, ta silnější, jen dál omámeně zírala na postavu ve dveřích. Jako omámený si ho prohlížel. Byl to Severus Snape.
Hermiona zaječela, a to Harryho probralo. Bleskově vytáhl hůlku.
"Expelliarmus!" křikl a zamířil na toho škrábanci posetého a nenáviděného člověka.
Mezitím paní Weasleyová vytáhla Lupina zpod dveří a ten celou tu scénu zamračeně sledoval. Nakonec švihl hůlkou a Harrymu i Snapeovi vylétly hůlky z rukou. Následoval Harryho nechápavý pohled. Proč mu bral hůlku?! Vždyť před nimi stál Snape, Smrtijed, zrádce a Brumbálův vrah.
Doteď Harry nevěděl, jak moc někoho může nenávidět. On chtěl Snapea zabít. Ano, zabít, a to tím nejhorším způsobem. Klidně by na něj použil i zakázané kletby. Byl to jen hnusný vrah.
Ginny se krčila na schodech a Harmiona se schovávala za Ronem, který měl ústa otevřená v němém výkřiku.
Lupin Snapea svázal, a potom vrátil Harrymu jeho hůlku. Harry mu chtěl něco říct, ale nedostal šanci, protože za dveřmi stálo právě to, co podle všeho Snapea tak zřídilo.
"Upíři," šeptl Lupin.
Bylo jich asi deset. Všichni měli dlouhé tmavé vlasy, které jim splývaly do sněhobílých obličejů zohyzděných vztekem, a proto nebylo poznat, kdo je muž a kdo žena. Oblečení měli špinavé a víceméně potrhané. Měli vyceněné zažloutlé špičáky a nechápavě se rozhlíželi, kam jim Snape zmizel. Venku byla tma, takže víc nemohli rozeznat. Neznali přesnou adresu řádu, takže nemohli vidět dveře, skryté nepovolaným očím, i když tam momentálně nebyly.
Harry na nic nečekal.
"Sectumsempra!"
Skoro nic se však nestalo, jen prvnímu upírovi se na tváři objevila malá krvácející ranka.
"Jak to?" obrátil se udiveně na Lupina.
"Na upíry neúčinkuje většina kouzel vůbec, a když to zabere, tak jen málo a skoro nic jim to neudělá.?"
"Něco jako takový trvalý štít?"
"I tak by se to dalo říct," přikývl Remus.
"Co teď?" ozval se Ron, "To budeme muset počkat, než odejdou?"
"Nejspíš. Na jejich odstranění bychom potřebovali rozsáhlé znalosti černé magie."
"Ale na to tady teď máme experta, ne?" poznamenal ironicky Harry, "A jak se sem vůbec dostal? Vždyť je to tady zakletý proti zrádcům. Nebo kouzlo selhalo?"
"Ne, to si nemyslím. Podle mě tak docela nezradil," vypravil ze sebe nakonec zamyšleně Lupin.
"To mi chceš říct, že tahle špína zabila Brumbála na jeho rozkaz?!" vyštěkl Harry.
Už hodně dlouho se snažil ovládat se, ale tohle jeho vůli dokonale zrušilo. Vždyť to bylo směšné! Brumbál by se nenechal zabít, vždyť tím by Voldemortovi uvolnil cestu. Dokonale.
Snape v koutě sebou začal házet ještě víc než předtím, jakoby chtěl něco říct. Remus proto přešel celou místnost a vyndal mu roubík z úst. Harry si všiml, že kulhá.
"Tak, co nám řekneš, Srabusi?!" ušklíbl se zhnuseně Lupin.
"Já… já nejsem zrádce! Musel jsem to udělat," vyhrkl Snapea vůbec se to nepodobalo jeho obvyklému odměřenému hlasu. A jeho ledová maska byla také pryč. Měl strach.
"Věřím ti," řekl Remus rozhodně.
Všichni v místnosti překvapeně vzhlédli a Snape v tu ránu omdlel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | 30. května 2006 v 20:23 | Reagovat

pokráčko, please pokráčko, je to supeerrrrrrrrrr

2 Siris Siris | 9. června 2006 v 22:49 | Reagovat

jo určo pokračování ja to napínavý a díky téhle povídce sem možná na něco přišla.

3 Lily Lily | 6. července 2006 v 19:56 | Reagovat

Pokračuj plosííííím je to super a jsem ráda že je Snape tolik nezradil

4 De.ninka De.ninka | 7. července 2006 v 11:11 | Reagovat

tak nevím jestli si umýš tak dobčeš vymýšlet nebo ti to našeptávala Rowlingová:-)

5 Pheonixxx Pheonixxx | 13. července 2006 v 13:49 | Reagovat

Tak tahle ta myslenka dokazuje dve veci-bud to snape udelal na brumbaluv prikaz nebo Brumbal neni mrtvy!coz uz teda si myslim dlouho!zn.PIS PIS PIS je to super SUPER super

6 lily lily | 15. července 2006 v 22:38 | Reagovat

Tak co pokračování??

7 knihovka knihovka | 21. července 2006 v 11:26 | Reagovat

rychle pokračování please!!

8 thessaloniki thessaloniki | E-mail | 21. července 2006 v 21:47 | Reagovat

plosíííím bude pokračováni? jestli jo kdy asi? je to super

9 Leny Leny | 23. července 2006 v 21:28 | Reagovat

jo je to super já sice moc povídky na harryho nemám ráda, protože je to většinou hovadina, ale toto se mi vážně líbí. Já jsem totiš už od začátku přesvědčená že Snape je velice pozitivní postava

10 AAAAA AAAAA | 24. července 2006 v 12:09 | Reagovat

Kdy napíšeš další???? Je to skvělý!!!

11 evik evik | 24. července 2006 v 16:36 | Reagovat

kdy bude pokračování?

12 Petr Petr | E-mail | 4. srpna 2006 v 12:32 | Reagovat

Kdy bude 4 kapitola na pis mi mail až bude

je to very good

13 ginny ginny | 23. srpna 2006 v 18:48 | Reagovat

ta kdy bude to pokračování???Strašně se na to těšíííííím!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama