Červenec 2006

konečně nová kapitolka

28. července 2006 v 22:17 | gilthoniel
čauky lidičky moc moc moc se omlouvám že jsem přidala novou kapitolu až tak pozdě ale byla jsem teď přes měsíc v tahu takže toho času až zas tak moc nebylo. Pište pls svoje komentáře a taky jakým směrem by se to podle vás mělo celé ubírat. Tak papá a pěkné čtení
jo a ještě jeden vzkazík:
M.P I will always love you (Evík)

Vrah a lektvar

28. července 2006 v 22:11 | gilthoniel |  Vše jednou skončí
"Asi ho budeme muset přenést do nějakého pokoje," prohlásil Lupin.
Harry ho však přestal vnímat a stále nenávistně zíral na Snapea. Pak se najednou vzpamatoval.
"Ty mu věříš?!" zeptal se nevěřícně Harry. "Vždyť je to vrah! Zabil Brumbála, copak jsi zapomněl? On ho zabil!"
"Ano, on ho zabil, ale prošel těmi dveřmi. Zrádce to není."
"A co když to kouzlo zklamalo? Co když to prostě nefunguje?"
"To není možný! Prováděli jsme to několikrát za sebou a ty dveře se chovají přesně tak, jak by měly."
"A to ho jako necháme pobíhat po řádu jen tak, aby to všechno mohl vyžvanit Voldemortovi?!"
Při tom jménu sebou skoro všichni v místnosti trhli. To Harryho probralo a trochu se uklidnil.
"Teď Snapea přesuneme nahoru a co s ním dál, to rozhodneme až bude v pořádku. Ti upíři ho pěkně zřídili a asi budeme potřebovat pár lektvarů. Ujmeš se toho, Hermiono?" obrátil se nakonec na dívku ještě pořád se krčící v koutě. Ta jen tiše přikývla a pak se vzpamatovala.
"Jistě. Ale budu potřebovat nějaké přísady a taky kotlík."
"V kuchyni je jeden navíc, můžeš si ho vzít. A přísady se taky nějaké najdou," ozvala se paní Weasleyová.
"Za dva dny je další schůzka členů řádu a tam to všechno projednáme. A navíc musíme mít všichni chladnou hlavu," dořekl a úkosem se podíval na Harryho.
"Harry, Rone, Ginny, teď půjdete spát. Hermiono, ty mi pomůžeš se Snapem," zavelela paní Weasleyová. "Dojdu teď pro kotlík a všechno ostatní a ty ho, prosím, doprav nahoru, Remusi. Hemiona ti pomůže."
Role generála se paní Weasleyové jistě líbila, protože se zatvářila značně samolibě a odkráčela do kuchyně. Zastavila se těsně přede dveřmi a ještě stihla Harryho, Ginny a Rona sjet výhružným pohledem.
"Do postele! Hned!"
"Mobilicorpus," zašeptal Lupin a namířil na svázaného Snapea. Ten se hned vznesl a Lupin se s ním rychlými kroky začal přesunovat po schodech nahoru. Hermiona mu byla v patách.
* * *
Harry s Ronem se pomalu loudali za nimi.
"Co si myslíš, že s ním teď bude?" zeptal se Ron Harryho.
"No, nejspíš ho budou chtít dát do "použitelného" stavu a něco z něj vytáhnout."
"Hm, asi…" zamyslel se Ron. "Viděls ty upíry? Já jsem si je vždycky představoval trochu jinak. Tak nějak víc lidštěji."
"Já už jsem jednoho viděl."
Ron se na Harryho překvapeně podíval.
"Na Křiklanově vánočním večírku. Ale ten vypadal úplně jinak než tihle. Vypadal jako člověk. Nebo spíš jako nezdravý člověk. Tahle sebranka nejspíš žije stejně jako vlkodlaci. A taky budou mít nejspíš nějaké kouzelné schopnosti, když jim naše zaklínadla nic neudělala," prohlásil Harry.
"Ginny! Pojď!" zavolal na ni Ron. "Nechci, aby na nás tady mamka nachytala. Vypadala totiž dost
nebezpečně."
"No jo, vždyť už jdu," protáhla obličej.
"Budeš spát s Hermionou, nebo sama?"
"Asi sama, ten pokoj se mi hrozně líbí."
"Takže za tebou můžu ještě zajít?" usmál se lišácky Harry.
"To bych ti moc nedoporučoval," prohlásil Ron. "Mamka totiž kontroluje, kde může a my určitě nebudeme výjimkou."
"No tak nic," rezignoval Harry.
Zlehka políbil Ginny na tvář. "Dobrou noc."
"Dobrou."
Za Harrym zaklaply dveře ložnice. Na Snapea měl hrozný vztek. A na Lupina taky. Nechápal, jak mu může věřit. Jak může věřit vrahovi a Smrtijedovi. Vždyť jen kvůli němu byl řád v takové situaci jako teď. Řekněme v mírném stavu chaosu. On slyšel kousek té osudné věštby. A on to prozradil Voldemortovi. Mohl za smrt jeho rodičů. To kvůli němu si ho Voldemort vybral za ,sobě rovného'. Kdyby mu to nevyžvanil, Voldemort by se možná o žádné věštbě ani nedozvěděl.
Jak nad tím tak přemýšlel, došlo mu, že nemohl tušit, co se stane, ale přesto věřil, že by se tomu nejspíš nesnažil zabránit. Vždyť se s jeho otcem nenáviděli. Teprve až teď mu docházela Brumbálova slova.
Skoro celou noc nemohl usnout, a tak dumal nad tím, jak mohl Brumbál Snapeovi uvěřit, že přešel na druhou stranu a kdyby věděl, co se s Potterovými stane, nikdy by Voldemortovi neprozradil to, co se stane.
Už svítalo, když konečně zmoženě usnul a vnořil se do snu, plného záblesků zářivého zeleného světla a nevysvětlitelného pocitu prázdnoty.
* * *
Hemiona mezitím stále následovala Lupina, který zničeného Snapea uložil do jednoho z podkrovních pokojů.
"Proč tak vysoko?" divila se Hermiona.
"Utéct nám teď může jedině po svých, takže čím víc schodů, tím líp. A navíc se z tohohle krbu nemůže přemístit letaxovou sítí."
Hermiona se pořádně rozhlédla. Byla to celkem útulná ložnice. U zdi, přímo proti dveřím, stála velká postel s nebesy (jako každá v tomto domě), v jednom rohu stůl a v tom druhém dvě křesla a pár neuspořádaných židlí, které sem vůbec nezapadaly. Kousek od stolu stála velká skříň. Byla stejné barvy jako ostatní nábytek, kromě rudých nachových nebes. Byla černá. Vše zde bylo schované pod velkou vrstvou prachu, ale celá místnost působila velice autoritativně, jako by sama skrývala nějaké mocné kouzlo.
Lupin Snapea položil na postel a posadil se do křesla.
"Co s ním uděláme? Bude potřebovat upíří lektvar a já neznám všechny přísady a postup umím jen zčásti. Pochybuji, že tady bude nějaká kniha, která obsahuje tenhle lektvar a Snape ho určitě namíchat dokáže. Pokud se neprobere, ten lektvar nenamícháme."
"To máš pravdu, bez něj to nezvládneme. Ten lektvar musí dostat do tří dnů, jinak se z něj stane upír, a to vážně nepotřebujeme. Teď se o něj bude nejspíš starat Molly a taky bude muset někdo držet hlídku. Projistotu," dodal, když viděl, jak se ne něj Hermiona podívala. "To, že mu věřím, neznamená že si na něj nemusíme dávat pozor. Chvilku tu u něj, prosím, počkej. Půjdu pomoct Molly s těmi všemi věcmi."
Dívka jen kývla hlavou na souhlas. Za Lupinem se zabouchly těžké dveře a Hermiona si přitáhla k posteli se Snapem jednu židli, co stála u stěny. Chvíli jen tak seděla a pozorovala jeho poškrábanou tvář. Přemýšlela, co ho vedlo k tomu, aby se přidal ke Smrtijedům. Naklonila se k jeho vyzáblé tváři a odhrnula mu pramen tmavých vlasů, slepených krví, ze zavřených očí. Vlasy se mu leskly a jak si všimla, vůbec nebyly mastné, jak o nich všichni tvrdili. Nedocházelo jí, proč to udělala, ale bylo to pro ni tak nenucené a přirozené. Užívala si ten okamžik.
Vtom se otevřely dveře a Hermiona sebou leknutím trhla. Snape se nepatrně pohnul. Paní Weasleyová s Lupinem nesli spoustu různých věcí jako obvazy, nějaké lektvary, přísady a kotlík. Oba všechno nahrnuli k posteli.
"No tak uhni, prosím, Hermiono! Máme hodně práce a tím, že na něj hledíš, mu nepomůžeš." Křikla na ni nervózně paní Weasleyová.
Hermioina z toho byla v šoku, protože se jí ještě nikdy nestalo, aby na ni paní Weasleyová takhle vyjela. Molly to nejspíš došlo, a tak se hned začala omlouvat.
"Moc se omlouvám, drahoušku, ale jsem z toho všeho tady hrozně nervózní a s ním," ukázala na Snapea, "to vypadá hodně vážně."
"V pořádku," pokývala hlavou Hermiona, "jen mě to trochu vyděsilo."
Remus se na něj ustaraně podíval a přitáhl si židli k posteli na které Snape ležel. "Bude potřebovat spoustu Vlkodlačího lektvaru, ale nevím kde ho seženeme. Na přípravu je hrozně obtížný, a taky bude těžké sehnat recept a přísady."
"Myslím," pípla tiše Hermiona, "že bych ho možná mohla zvládnout namíchat. A kniha s receptem by se v tomhle domě určitě najít dala."
"To není špatný nápad," zasvítily Lupinovi oči. "Vzhledem k tomu, že náš odborník na lektvary tady leží v bezvdomí, jsi nejspíš jeho jediná záchrana. Nechtěl bych nás ostatní podceňovat, ale myslím, že na tebe v lektvarech nikdo z nás, kromě Snapea, nemá."
Hermionu Lupinův sentimentální jakoby proslov trošku zaskočil, a tak se zmohla jen na bezduchý úsměv.
"Já zajdu do knihovny podívat se na lektvar." Promluvila Hermiona, když se vzpamatovala. Jako by posledních pět minut proklimbala.
"Ne, ty zůstaneš tady se mnou a pomůžeš mi. Do knihovny může zajít někdo jiný." Zavelela paní Weasleyová. "Remusi, zařídíš to, prosím?" Obrátila se na Lupina.
"Jistě. Kdyby něco, tak pro mě někoho pošli," dořekl a odešel.
"Hermiono, namíchej, prosím, dezinfekční lektvar, lektvar proti bolesti a také na zacelení ran. Sice si myslím, že to nepomůže, ale zkusit by se to mělo."
Hermiona jen kývla hlavou a hned se pustila do práce. Naštěstí měla všechno, co potřebovala, a tak měla za chvíli lektvary hotové. Paní Weasleyová mezitím vyměnila Snapeův potrhaný plášť a ušpiněné oblečení za čisté kalhoty a košili, jak jinak než černé. Jakmile jí Hermiona podala požadované lahvičky s lektvary, Molly je začala nalévat do bývalého bradavického profesora. Když bylo hotovo, pečlivě ho přikryla, vrazila Hermioně do rukou mísu s obklady a zamumlala něco v tom smyslu, že musí jít zkontrolovat ostatní mládež.
Zaklaply za ní dveře a Hermiona se váhavě posadila na okraj postele. Chvíli ho jen pozorovala a přemýšlela. Co se mu vlastně stalo, a jak se dostal k takovým tvorům jako jsou upíři? Jediné, co o ních věděla bylo, že žijí v uzavřených komunách daleko od lidí. Vlastně se s lidmi vůbec nestýkají. Třeba se s nimi chtěl Voldemort spojit. Zkusmo mu sáhla na čelo. Začínal mít dost vysokou horečku, a proto vyždímala jeden z obkladů a položila mu ho na čelo, potom vzala další a začala mu čistit rány na obličeji. Vůbec na něj nepomýšlela jako na zrádce a vraha, asi se v ní projevil nějaký skrytý ženský pud.
Zavíraly se jí oči a nemohla se dočkat až paní Weasleyová přijde a bude ji moct vystřídat, když vtom se Snape trochu pohnul a zamrkal víčky. Předběhl ji než stihla cokoli říct.
"To jste vy, Grangerová?! Co to tu děláte?"
"Možná by se dalo říct, že vám tady zachraňujeme život když už nic jiného," odsekla mu a sama sebe se lekla. Vůbec nevěděla, kde se v ní ten sarkasmus bere a věděla, že jí to Snape dá vyžrat, ale už to nebyl její profesor. Sice "určitou" autoritu u všech měl, ale už jí nemůže napařit žádný školní trest. Hodil po ní ledovým pohledem.
"Jak to, že mě tady nehlídá oddíl bystrozorů?" Zavrčel.
"Možná proto, že jste bez hůlky, nemůžete vstát a nutně potřebujete upíří lektvar." Snape začínal Hermionu docela štvát. Oni si tady o něj dělají starosti a jemu se to nelíbí.
"Upíří lektvar… musím si připravit upíří lektvar…"
"Ne, pane profesore, ten lektvar připravím já." Promluvila rozhodně Hermiona. Dobře věděla, co ji teď od Snapea čeká.
"Cože?! Vy?! Vždyť jste ani nedokončila školu! Je to jeden z nejsložitějších lektvarů, co vůbec existují. Musí se připravovat nepřetržitě celých čtyřiadvacet hodin."
"Promiňte, pane profesore, ale myslím, že nikdo vhodnější než já v tomhle domě není a taky počítám s vaší pomocí." Skončila a vyměnila mu obklad na čele.
"Teď musíte odpočívat. Zkuste usnout. Vzbudím vás, až přijde na věc."
Snape jen nechápavě zakroutil hlavou a neochotně zavřel oči. Víceméně se mu ulevilo, že lektvar bude dělat Grangerová. Od nikoho jiného by ho nepřijal. Dalo se říct, že jí i věřil.