A/N: Tohle je taková blbost. Psala jsem to v pěkné depce a navíc je to můj první slash, takže to berte s rezervou. Uvítám, jestli k tomu budete mít co říct.
Harry seděl na schodech vedoucích na půdu toho hrozného domu. Bylo to totiž jediné místo z celého ústředí, kde ho nikdy nikdo nehledal. Vypadal skoro jako z vosku, jak tam tak nehybně seděl.
Vzpomínky na pár posledních dnů mu běžely hlavou. Občas měl pocit, že ten tlak nevydrží. V každé bitvě se Smrtijedy někde ve skrytu duše doufal, že ho trefí nějaké zbloudilé světlo. Chtěl se vším skončit. Všichni ho mají za hrdinu, ale on jím není. Je nic. Je k ničemu, ani s Ginny mu to nevyšlo.
Víc, než to všechno, ho udivily jeho pocity, když po dlouhé době uviděl Malfoye. Nějaká hlídka ho našla v temných uličkách Londýna. Prý se jim hned vzdal. Bylo to nejspíš směšné, ale možná se i pocítil lítost, když viděl tu smrtelně bledou pokožku a bezmocný pohled. Ale paní Weasleyová se ho hned ujala jako vlastního syna. Koneckonců z rodiny byl. Harry alespoň věděl, že je na tom někdo ještě hůř než on.
Občas ho vídal, jak bezcílně bloumá po domě. Tak jako on. Vždy, když se jejich oči setkaly, bylo v nich tiché porozumění a ukřivděnost z nepochopení. Ale Harry ho chápal. Chápal, proč se stal Smrtijedem. Kvůli otci. Kdyby nebyl tím, čím je, asi by to taky udělal. Kvůli otci.
Konečně se pohnul. Skryl hlavu do dlaní. Tížil ho osud, strašně ho tížil.
Netušil ale, že ho někdo pozoruje.
* * *
Draco právě vycházel schody do nejvyššího poschodí. Táhlo ho to tam a nemohl si pomoct. Když vykoukl zpoza rohu, uviděl Pottera s hlavou v dlaních. Nedivil se mu. Vůbec. Všichni v něj doufali. On byl jejich naděje. Byl jeho naděje.
Díval se na něj. Fascinoval ho. Alespoň věděl, že je na tom někdo ještě hůř než on.
Ani nevěděl, co to dělá, ale najednou prostě šel k Harrymu a sedl si k němu. Harry na něj jen pohlédl a opřel si hlavu o zábradlí.
Ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho tam seděli. Společnost toho druhého jim kupodivu nebyla nepříjemná.
"Hodně ses změnil," promluvil nakonec Harry.
"Vůbec mě neznáš a nikdy jsi mě neznal. Nemůžeš říct, že jsem se změnil," ohradil se a ani nevěděl proč. Vždyť to byla pravda.
"Změnil ses," pohlédl na něj Harry.
"Ty taky."
Harry se ušklíbl. Tahle situace mu připadala hrozně infantilní. Vždyť před rokem by jeden druhého nejraději zabil a teď se tady baví jako staří známí.
"Co je?" zeptal se Draco.
"Tohle všechno je. Ze dvou největších soupeřů v Bradavicích jsou dvě ztracené existence... A neříkej, že ne," dořekl Harry, když viděl Malfoyův výraz ve tváři.
A pak najednou udělal něco, co by jindy vůbec neudělal. Naklonil se k němu, jako by ho chtěl políbit. Draco neuhnul, ale sám vtiskl motýlí polibek na rty černovlasého chlapce.
* * *
Dracovi tohle všechno připadalo tak strašně neskutečné. Najednou se dělo to, o čem tajně snil. Když se k němu Harry přiblížil, tisíce sněhových vloček se mu rozletělo v břiše a napětím se celý třásl. Nakonec Harryho něžně políbil, jako by se bál, že tahle chvíle zmizí jako všechny ostatní. Vysněné.
Harry se mu podíval do očí a viděl tam to, co sám cítil a dřív si to neuvědomoval. Znovu se přiblížil a teď ho už i políbil. Nejdříve jemně, pomalu, ale po chvíli Dracovi něžně přejel jazykem po rtech. Draco je pootevřel dál a jejich jazyky se propletly ve vášnivý tanec. Polibek čím dál víc prohlubovali, jakoby to byl sen, ze kterého se už, už probudí.
Dracovi se začaly podlamovat lokty o které se opíral a Harry si ho přitáhl ještě blíž a položil ho na schody. Draco Harrymu vklouzl chladnou dlaní pod tričko a Harrymu unikl tichý vzdech.
Vtom Harry vstal a podíval se Dracovi do očí. Pochopil to a vstal také. Harry ho vzal za ruku a vedl ho o patro níž. K sobě.
Nestačili ani zavřít dveře a Draco se na Harryho hned vrhl opřel ho o dveře a opět by se mezi nimi nenašel ani milimetr místa. Něžně pohladil Harryho po tváři a on mu na oplátku začal rozepínat koflíčky na košili. Hladově ho políbil a hladil po zádech, přešel na krk a jemně ho kousnul do ušního lalůčku. Draco mu zaťal prsty do ramen a došli spolu až k velké posteli s nebesy.
Teď už nebylo poznat čí kalhoty letěly kam. Harry mnul jeho hedvábné vlasy mezi prsty, a pak už jen byli jedním tělem. Jednou duší.
* * *
Dlouho potom se ještě líbali a hladili a Harrymu se pořád víc v mysli vynořovala ta osudná slova.
"Miluju tě, teď už to vím," zašeptal Harry Dracovi do ucha a dal by cokoli na světě, aby viděl tu nejistou jiskřičku štěstí zářit tak, aby to každý viděl. Dal by cokoli za to, aby byl ten člověk vedle něj šťastný. A Draco šťastný byl.
"Miluju tě, vždycky jsem to věděl," pousmál se Draco.
Harry seděl na schodech vedoucích na půdu toho hrozného domu. Bylo to totiž jediné místo z celého ústředí, kde ho nikdy nikdo nehledal. Vypadal skoro jako z vosku, jak tam tak nehybně seděl.
Vzpomínky na pár posledních dnů mu běžely hlavou. Občas měl pocit, že ten tlak nevydrží. V každé bitvě se Smrtijedy někde ve skrytu duše doufal, že ho trefí nějaké zbloudilé světlo. Chtěl se vším skončit. Všichni ho mají za hrdinu, ale on jím není. Je nic. Je k ničemu, ani s Ginny mu to nevyšlo.
Víc, než to všechno, ho udivily jeho pocity, když po dlouhé době uviděl Malfoye. Nějaká hlídka ho našla v temných uličkách Londýna. Prý se jim hned vzdal. Bylo to nejspíš směšné, ale možná se i pocítil lítost, když viděl tu smrtelně bledou pokožku a bezmocný pohled. Ale paní Weasleyová se ho hned ujala jako vlastního syna. Koneckonců z rodiny byl. Harry alespoň věděl, že je na tom někdo ještě hůř než on.
Občas ho vídal, jak bezcílně bloumá po domě. Tak jako on. Vždy, když se jejich oči setkaly, bylo v nich tiché porozumění a ukřivděnost z nepochopení. Ale Harry ho chápal. Chápal, proč se stal Smrtijedem. Kvůli otci. Kdyby nebyl tím, čím je, asi by to taky udělal. Kvůli otci.
Konečně se pohnul. Skryl hlavu do dlaní. Tížil ho osud, strašně ho tížil.
Netušil ale, že ho někdo pozoruje.
* * *
Draco právě vycházel schody do nejvyššího poschodí. Táhlo ho to tam a nemohl si pomoct. Když vykoukl zpoza rohu, uviděl Pottera s hlavou v dlaních. Nedivil se mu. Vůbec. Všichni v něj doufali. On byl jejich naděje. Byl jeho naděje.
Díval se na něj. Fascinoval ho. Alespoň věděl, že je na tom někdo ještě hůř než on.
Ani nevěděl, co to dělá, ale najednou prostě šel k Harrymu a sedl si k němu. Harry na něj jen pohlédl a opřel si hlavu o zábradlí.
Ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho tam seděli. Společnost toho druhého jim kupodivu nebyla nepříjemná.
"Hodně ses změnil," promluvil nakonec Harry.
"Vůbec mě neznáš a nikdy jsi mě neznal. Nemůžeš říct, že jsem se změnil," ohradil se a ani nevěděl proč. Vždyť to byla pravda.
"Změnil ses," pohlédl na něj Harry.
"Ty taky."
Harry se ušklíbl. Tahle situace mu připadala hrozně infantilní. Vždyť před rokem by jeden druhého nejraději zabil a teď se tady baví jako staří známí.
"Co je?" zeptal se Draco.
"Tohle všechno je. Ze dvou největších soupeřů v Bradavicích jsou dvě ztracené existence... A neříkej, že ne," dořekl Harry, když viděl Malfoyův výraz ve tváři.
A pak najednou udělal něco, co by jindy vůbec neudělal. Naklonil se k němu, jako by ho chtěl políbit. Draco neuhnul, ale sám vtiskl motýlí polibek na rty černovlasého chlapce.
* * *
Dracovi tohle všechno připadalo tak strašně neskutečné. Najednou se dělo to, o čem tajně snil. Když se k němu Harry přiblížil, tisíce sněhových vloček se mu rozletělo v břiše a napětím se celý třásl. Nakonec Harryho něžně políbil, jako by se bál, že tahle chvíle zmizí jako všechny ostatní. Vysněné.
Harry se mu podíval do očí a viděl tam to, co sám cítil a dřív si to neuvědomoval. Znovu se přiblížil a teď ho už i políbil. Nejdříve jemně, pomalu, ale po chvíli Dracovi něžně přejel jazykem po rtech. Draco je pootevřel dál a jejich jazyky se propletly ve vášnivý tanec. Polibek čím dál víc prohlubovali, jakoby to byl sen, ze kterého se už, už probudí.
Dracovi se začaly podlamovat lokty o které se opíral a Harry si ho přitáhl ještě blíž a položil ho na schody. Draco Harrymu vklouzl chladnou dlaní pod tričko a Harrymu unikl tichý vzdech.
Vtom Harry vstal a podíval se Dracovi do očí. Pochopil to a vstal také. Harry ho vzal za ruku a vedl ho o patro níž. K sobě.
Nestačili ani zavřít dveře a Draco se na Harryho hned vrhl opřel ho o dveře a opět by se mezi nimi nenašel ani milimetr místa. Něžně pohladil Harryho po tváři a on mu na oplátku začal rozepínat koflíčky na košili. Hladově ho políbil a hladil po zádech, přešel na krk a jemně ho kousnul do ušního lalůčku. Draco mu zaťal prsty do ramen a došli spolu až k velké posteli s nebesy.
Teď už nebylo poznat čí kalhoty letěly kam. Harry mnul jeho hedvábné vlasy mezi prsty, a pak už jen byli jedním tělem. Jednou duší.
* * *
Dlouho potom se ještě líbali a hladili a Harrymu se pořád víc v mysli vynořovala ta osudná slova.
"Miluju tě, teď už to vím," zašeptal Harry Dracovi do ucha a dal by cokoli na světě, aby viděl tu nejistou jiskřičku štěstí zářit tak, aby to každý viděl. Dal by cokoli za to, aby byl ten člověk vedle něj šťastný. A Draco šťastný byl.
"Miluju tě, vždycky jsem to věděl," pousmál se Draco.