7. Kapitola - Další hádky

15. listopadu 2006 v 21:16 | gilthoniel |  Vše jednou skončí
"Kde je?"
"Cože?" vykulila oči paní Weasleyová. Byla ještě pořád zmatená z toho, jak Harry s Ronem vtrhli na ústředí.
"Hermiona! Doslechli jsme o tom. Proč jste nám nedali vědět? Vrátili bychom se dřív."
"Hermiona nechtěla. Chtěla, abyste si to tam užili."
Ale to už Harry s Ronem vybíhali schody.
"Hermiono!" vtrhli do jejího pokoje.
"Harry, Rone, co tady děláte? Neměli jste se náhodou vrátit až příští týden?" přeměřila si je podezřívavým pohledem.
"No víš, doslechli jsme se o tom, co se ti stalo. Proč jsi nám nechtěla dát vědět?"
"Nechtěla jsem vám to tam pokazit takovou zbytečností-"
"Jakou zbytečností," přerušil ji Ron, "vždyť jsi měla na mále!"
Hermiona se na něj zazubila.
"Pár dobře namíchaných lektvarů to spravilo."
"A co náš zrádce?" zkřivil Harry obličej.
"Nech toho!" okřikla ho. "McGonagalová i Lupin mu věří a to je důležité. Vždycky, když jsme si mysleli, že zradil, bylo tomu právě naopak, pamatuješ?" významně do něj zapíchla pohled.
"Jo, ale-"
"Ne, tady už není žádné ale. Je to prostě fakt a ty se to musíš naučit tak brát! O tomhle se s tebou už nehodlám bavit."
Hermiona vypadala odhodlaně, a tak toho Harry radši nechal. Pak najednou změnila výraz.
"Dost hádek, jak tam bylo? Povídejte!"
"No, potkali jsme tam jednoho kouzelníka, co prý znal Harryho rodiče a řekl nám, že se to tam nezměnilo od té doby, co…" dal se do vyprávění Ron.
"Jo, vypadá to tam fakt dost hrozně. Je to hromada sutin, ale dostal jsem takovej nápad. S těmi penězi, co mi odkázali rodiče a taky s tím, co mám od Siriuse, bych ten dům mohl nechat postavit do původního stavu. V místním kostele jsme našli stavební plány," začal nadšeně Harry.
"To je skvělý," rozzářila se Hermiona.
Harry se zatvářil potěšeně.
"A byli jste taky na hřbitově?" zeptala se zkoumavě.
"Jo, je to tam moc pěkný," Harrymu se na tváři usadil zamyšlený až nepřítomný výraz, "jsem rád, že jsem tam byl."
"Jak ti je?" zeptal se najednou Ron.
"Už mi bylo i líp, ale dobře se tu o mě starají," usmála se. Tím myslela hlavně jednu určitou osobu, ale o tom už se nezmiňovala. Mezi nimi byl takový kompromis, že ani jeden se nebude vracet k tomu, co probírali tehdy večer, oba však věděli.
"Měli bychom si jít nahoru vybalit, co ty na to?" obrátil se Harry na Rona.
"Jasně," přisvědčil a už byli oba venku ze dveří.
"Odpočiň si!" křikl na ni ještě Harry ze dveří.
"Jsem rád že je to zase někdo jiný než já."
Ron se na něj nechápavě podíval.
"Teď budu na oplátku já navštěvovat někoho zraněného," vesele se zasmál.
"Jen aby se vám to nevymstilo, Pottere," prohlásil jízlivě Snape, opírající se o stěnu. Jeho pohled však říkal, že mu z duše přeje pravý opak.
"Abyste se nedivil, pane profesore," pohrdavě se na něj podíval a poslední dvě slova řekl tak urážlivě, jak jen mohl.
Snape jen opovrživě nadzvedl obočí a vstoupil. Celý ten jejich rozhovor vyslechl a jen se čím dál víc divil, jak se Hermiona může bavit s takovými dvěma ignoranty, co si v některých ohledech nevidí dál, než na špičku nosu.
"Přišel jsem vám vrátit hůlku," odpověděl na nevyřčenou otázku.
Hermiona jen zírala s otevřenou pusou.
"Ale… ale já jsem ji vám nepůjčovala."
"Ne," ušklíbl se, "to jste ani nemusela, od vašeho zranění ležela u mne na stole."
Už se chystala ohradit se, když vtom se zarazila. Jak to, že jsem si nevšimla, že nemám hůlku?! Obořila se sama na sebe. Jednoduše, vždyť za celou tu dobu ji ani jednou nepotřebovala, uvědomila si.
Odložila tlustou knihu co svírala v náručí na židli vedle postele a natáhla ruku pro hůlku.
Snape se znovu ušklíbl, ale hůlku jí nepodal.
Hermiona se na něj zamračila.
"K ničemu vám nebude."
"Cože?!"
"Já vám to zapomněl říct?" tvářil se naoko udiveně.
"Co zapomněl říct?" zeptala se nevěřícně Hermiona.
"Dokud se vám rány nezahojí, téměř zcela postrádáte své kouzelné schopnosti."
"Ale to může trvat týdny," začínala být hysterická.
"To máte naprostou pravdu." Na Snapeově tváři se zračil vítězný úšklebek. Z jejího zděšení měl vyloženě radost.
"Ale určitě na to něco existuje," ujišťovala sama sebe Hermiona.
"Bohužel vás musím zklamat."
"To znamená, že dokud se úplně neuzdravím, nebudu moct pryč z ústředí?" zeptala se opatrně.
"To máte naprostou pravdu."
Hermiona měla pocit, že v jeho neprostupných očích zahlédla dokonce i jiskru pobavení. Pro kluky by to znamenalo národní katastrofu, ale jí to ani moc nevadilo. Alespoň měla možnost detailně prozkoumat celou knihovnu, protože se stejně chtěla učit. Harrymu a Ronovi to ještě ani neřekla, ale chystala se složit OVCE hned, jak otevřou Bradavice.
Zatvářila se kysele a tím Snapeovi jen nahrála.
"Ale copak, vždyť vám to vůbec nemůže vadit," začal jízlivě. "V knihovně je totiž dost knih, které by jste se mohla naučit nazpaměť, a pak by už jen stačilo každého v tomto domě obtěžovat svými nepodstatnými znalostmi," dořekl a
rádoby nezaujatě sledoval horu knih na nočním stolku. V tomhle domě už se totiž zoufale nudil a nutně potřeboval nějaké rozptýlení. Snad kromě setkání Smrtiedů.
"Zvláštní," řekla, jako by jí to bylo úplně jedno, ale ve skutečnosti zuřila, "ale ještě tak před měsícem vám moje ,nepodstatné znalosti' až zas tolik nevadily, ne? Nebo se pletu?" dodala ještě.
Ten člověk jí už opravdu začínal lézt na nervy. Sice ještě neměla tolik odvahy, aby mu řekla, ať si najde nějakou zábavu, třeba luštění křížovek, pomyslela si s úšklebkem, ale ať ji už konečně dá pokoj. V Bradavicích si nejspíš nikdy pořádně neuvědomila, jak je Snape nesnesitelný, anebo na to už zapomněla. Každopádně si domyslela, že když někdo tvořil jeho povahu, musel to být úplný začátečník.
Neodpověděl. Ne, že by ho nějak zaskočila, ale už ho přešla chuť hádat se.
"Nemáte, co říct?" vyštěkla na něj.
"Nemám, co říct vám, a teď bych byl rád, kdybyste se otočila, nebudu tady totiž stát donekonečna."
"Zvládnu to sama, díky," a zuřivě mu vytrhla misku s mastí z rukou.
"V tom případě…" otočil se, a jakoby nic odešel.
"Blbec!" ulevila si Hermiona.
"Blbec, blbec, blbec!" Ale neuvědomila si, že dveře ještě nedoklaply.
"Já jsem to slyšel, slečno Grangerová."
"No a? Tady nejsou žádné nechutné zvířata na vykuchání."
Nadechla se a pomalu vydechla, když vtom ji do spánků bodla ostrá bolest. Točila se jí hlava a bylo jí zle od žaludku. Bylo jí, jako by se jí do hlavy zabodávaly tisíce malých jehel.
"Au!"
Ani si neuvědomila, že něco řekla. Od té chvíle už si totiž nic nepamatovala.
* * *
Severus čekal, že se dřív nebo později objeví potíže. Ale zastihly ho nepřipraveného.
Zpoza zavřených slyšel už jen syknutí a dutou ránu.
Vešel do pokoje a hned mu došlo, o co jde. Hermiona se totiž i v bezvědomí křečovitě držela spánků, na obličeji soustředěný výraz, jak se snažila na bolest vyzrát.
Vzal ji do náručí a opatrně přenesl na postel. Překvapilo ho, jak se drobná, toho si nikdy dřív nevšiml. Nebo nechtěl?
Zakroužil nad ní hůlkou a celá zazářila tlumeným modrým plamenem.
Vypadá, jako z jiného světa, pomyslel si Snape.
rozhodl se, že počká, než se probudí. Potřeboval zjistit, jak se to stalo. A možná nejen proto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AAA AAA | 16. listopadu 2006 v 17:45 | Reagovat

je to moc pěkný, rychle dál! :-)

2 NyJa NyJa | Web | 16. listopadu 2006 v 18:19 | Reagovat

souhlasim, taky se mi to moc líbí! Kdy bude pokráčko?

3 Any Any | 21. listopadu 2006 v 2:33 | Reagovat

Pokračuj!!!Je to nádherný!!!

4 xy xy | 25. listopadu 2006 v 12:04 | Reagovat

moc pěkný...doufán, že bude pokračování

5 engloska engloska | 28. listopadu 2006 v 21:25 | Reagovat

Fakt je to super. Už aby bylo pokračování.

6 Lea Lea | 28. listopadu 2006 v 21:45 | Reagovat

Perfektní nemůžu se dočkat pokračování .

7 xy xy | 12. prosince 2006 v 23:58 | Reagovat

doufám, že to pokráčko bude brzo...už se nemůžu dočkat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama