8. kapitola - Síla okamžiku

15. prosince 2006 v 15:26 | gilthoniel |  Vše jednou skončí
Nikdy by si to nepřiznal, ale Hermionin stav mu dělal starosti. S problémy sice počítal, ale ne v takovém rozsahu. Doufal jen, že v tom nebude něco víc.
Jak tam tak seděl, nedalo mu to a začal přemýšlet, co je to vlastně za holku. Ve škole mu vždycky připadala nesmírně nesnesitelná a hloupá, ale zjistila, že v životě jí stejně nazpaměť naučené bichle nepomůžou. Teď už nebyla ta malá holka s příliš velkými předními zuby. Byla dospělá. <i>A o hodně dospělejší, než její omezení kamarádíčkové,</i> pomyslel si s úšklebkem. Líbily se mu jejich hádky, vždycky, když ji něčím dopálil, celá se rozzářila. A dovedla mu v tom konkurovat.
----------------------------------------
Ležela na čerstvě posekané trávě, kolem sebe cítila tu podivnou kořeněnou vůni a cítila se šťastná. Když vtom se všechno změnilo. Vanul silný východní vítr a přinášel s sebou těžký černý dešťový mrak. Už neležela v trávě, ale stála u obrovské vrby na kraji rozlehlého Bradavického jezera. Rukou bezděčně přejela po staré rozpraskané kůře. Na bříšcích prstů ucítila staré monogramy, teď už zarostlé mechem a pohledem téměř nerozeznatelné. V očích ucítila slzy. Cítila se sama, tak strašně sama. Chtěla u sebe mít někoho, kdo by ji ochránil, někoho, kdo by ji objal, kdo by ji miloval.
S výkřikem se probudila a Snape v křesle sebou trhl.
"Co se stalo?" zeptal se. Nedal na sobě nic zdát, ale v duchu si nadával, že se nechal takhle hloupě vystrašit.
"To se ptáte vy?" rychle se vzpamatovala Hermiona.
"Omdlela jste, Grangerová. Čekal jsem, až se probudíte, abych vám mohl donést další lektvar. Zdá se totiž, že ten co pijete už moc nezabírá," prohodil a nezapomněl po ní hodit otráveným pohledem.
"Hm, dobrá, půjdu se osprchovat," prohrábla si rukou vlasy, ale to už byl Snape na schodišti.
Pomalu na sebe pouštěla studenou vodu a vrtalo jí hlavou proč u ní Snape byl celou tu dobu, co byla v bezvědomí. <i>Třeba nebude tak strašně zahořklý, jak o něm všichni říkají. Není takový, jaký se zdá být, ale chce, aby si to všichni mysleli.</i> Došlo jí, že Snape nestojí o společnost těch, u kterých vítězí první dojem. <i>Kdyby se tak nemračil, možná by mu to i slušelo,</i> dodala si ještě, ale hned si za to v duchu nafackovala a nestačila se divit, co jí to dnes do hlavy leze za myšlenky.
Zastavila proud slz chladné vody a doufala, že Snape už odešel, protože si zapomněla vzít převlečení. Na stěně sice visel župan, který by se svou velikostí hodil snad jen na slona, ale přece jen neměla potřebu předvádět se před svým učitelem v něčem, co vzhledem připomínalo obrovskou horu pouťové cukrové vaty s neidentifikovatelnými a zdraví nebezpečnými příměsemi.
Osušila se jedním z ručníků, co ležely na hromadě a byla neuvěřitelně vděčná za vlastní koupelnu, protože nemusela čekat žádného návštěvníka. A vana plná horké vody a absolutní ticho byly jediné věci, které ji dokázaly opravdu uvolnit. V tomto případě klidně mohla celé hodiny nehnutě ležet ve vaně a užívat si kouzlem ohřáté vody.
Natáhla se pro tu velkou růžovou věc, kterou sem někdo bůhvíproč a pečlivě se do ní zabalila. V celém tomhle domě byla totiž hrozná zima, a ani když Krátura celé hodiny obskakoval téměř všechny krby v domě, nepomohlo to. Rozčesala si dlouhé mokré vlasy a vešla do své ložnice.
V koupelně byla skoro hodinu, a tak už moc nepočítala, že Snape bude mít tolik trpělivosti, že tam na ni bude čekat. <i>Mohlo by to totiž poškodit jeho ego</i>, ušklíbla se. Když však zjistila, že tam na ni Snape nejen čeká, ale ani se netváří nějak zvlášť kysele, trochu ji to zarazilo. Ale když zjistila, že ohmatává její knihy, rychle vystřízlivěla. Seděl v křesle a četl jednu z jejích knih, samozřejmě, že byla o lektvarech. Zvedl k ní oči.
"Župan?"
"Ne, to je moje nová školní uniforma. Co tady děláte?"
"Čekám na vás, slečno Grangerová. Musím zjistit, co přesně se vám stalo a potřebuji váš vlas do lektvaru."
"A můžu se alespoň převléct?"
"Jistě. Přijďte za mnou. Co nejrychleji, prosím," dodal ještě a přitom se na ni otráveně podíval.
"Fajn," řekla jen a ten pohled mu s radostí vrátila.
---------------------------------------------------------------
Nijak se mu odtamtud nechtělo. V její přítomnosti se cítil tak nějak uvolněný. Zdálo se, že vůči němu nechce mít předsudky. Ale tohle možná přání, možná realitu zaplašil hořkým úsměvem, pro něj tak typickým. Zajímala ho čím dál víc. <i>Třeba to není jen prázdná nádoba na učebnice<i>, napadlo ho. Má osobnost a jsou si podobní víc, než si je kdokoli z nich ochoten přiznat.
---------------------------------------------------------------
Hermiona si se svým oblékáním dala na čas. Jedním důvodem bylo, že jí ještě pořád třeštila hlava, a za Snapem se jí taky moc nechtělo. Připadalo jí, že když je v jeho společnosti, jedná dřív než myslí. Ale teď si s ním nechtěla lámat hlavu. Rozhodla se mít jeho důkladnou prohlídku co nejdříve za sebou.
Zaklepala na dveře a ozvalo se jen nevrlé: "Vstupte."
Obrátila jen oči směr strop a vešla do té téměř neosvětlené místnosti. Hořel tam pouze krb, u něj dřepěl Snape a míchal divně vypadající směs, která líně pobublávala ve starém rezavém kotlíku.
"Posaďte se," zavrčel na ni a Hermiona bez řečí souhlasila. Její migréna, nebo co to vlastně bylo se totiž začínala opět projevovat.
Jen tiše seděla a sledovala, jak upřeně pozoruje bublající kotlík. Pak zcela nečekaně vstal a z jedné z mnoha kapes hábitu vylovil krabičku. Z ní vytáhl štíhlou cigaretu a připálil si. Ani se na ni nepodíval. Choval se, jako by tam ani nebyla. Nestačila se divit. Že by obávaný bradavický profesor měl konečně nějakou lidskou slabost? Tímto došla k názoru, že si může víc dovolit.
Přešla k němu a z krabičky na stolku vytáhla cigaretu.
"Tohle není pro děti, slečno Grangerová." Stále pozoroval kotlík.
"Dávno nejsem dítě."
"Jistě," prohodil sarkasticky, ale přesto mávnul hůlkou a cigaretu jí podpálil.
Bylo to pro ni něco nového, zakázaného, lepšího. Nevěděla, co to vlastně dělá. Možná si chtěla jenom dokázat, že už opravdu není dítě, možná jemu chtěla dokázat, že už opravdu není dítě, že nemá důvod neustále ji urážet. Ale on si ho vždycky našel. Jak v Bradavicích, tak tady.
Zkusmo vtáhla kouř do plic. V ústech se jí rozlila mírně hořká pachuť a chtělo se jí rozkašlat. Potom se jí však po těle začal rozlévat uvolňující pocit, srovnatelný s její tak oblíbenou koupelí.
Severus ji po očku sledoval. Od ní by čekal spíš nesouhlasný pohled než tohle. Nevypočitatelná bylo nejspíš to správné slovo pro ni. Vysloveně si to užívala. Elegantně vtáhla kouř do úst a mírně přivřela víčka. Nevypočitatelná.
-------------------------------------------
"Kdo vlastně jste, pane profesore? Co dělá člověk s vaším talentem a s vašimi schopnostmi v tomhle domě, v téhle situaci?"
"Tu otázku bych mohl položit také, slečno Grangerová."
"Tohle je můj život. Mám tu přátele, chci tu být… ale vy jste pořád neodpověděl."
Podíval se na ni zvláštním pohledem. Nejprve ji chtěl okřiknout za drzost, ale potom si to rozmyslel.
"Jsem jenom člověk, slečno Grangerová," řekl nakonec tónem, kterým jasně dával najevo, že se o tom už nehodlá bavit.
Téměř každý by tohle nepovažoval za odpověď, ale Hermiona si uvědomila, že se ztrácí sám v sobě, ve dvou životech, které už dávno vede, ve třech kletbách, které mu nikdo neodpustí. V srdci ji bodla jehla lítosti. Byla mu vděčná za upřímnost.
"Váš vlas, slečno Grangerová," natáhl ruku.
Hermiona si prohrábla vlasy a podávala mu vlas, ale pozorně se na něj zahleděla. Vypadal unaveně. <i>A taky docela přitažlivě</i>, pomyslela si. <i>Určitě si hodně protrpěl, jinak by takový nejspíš nebyl, nebo ano?</i> Nevěděla a netroufala si hádat.
A pak udělala něco, co jí připadalo nesmyslné, nemožné. Trochu se k němu naklonila, podívala se mu do temných očí a jenom zlehka přitiskla svoje rty na ty jeho.
Nikdy už nedokázal pořádně popsat, co tehdy cítila. Strach, vzrušení, soucit, možná lásku. Ale bylo to víc, než mohla ovládnout. Udělala to, co nikdy předtím a už nikdy víc, spadla do toho po hlavě, bez rozmyšlení, bez pomyšlení na logiku, bez pomyšlení na důsledky a jen čekala, co Severus udělá.
Tím, co udělala, ho naprosto překvapila a odzbrojila. Zahodil chladnou masku a přitáhl si ji za boky blíž.
Zachvěla se a čekala, co přijde. Užívala si jeho dotek, štíhlé prsty ve svých vlasech, dlaň cestující po páteři.
Začal ji líbat tvrdě, možná až hrubě, teď už byla jen kořist. A on byl lovec. Byla křehká, zranitelná, a to ho ještě víc dráždilo. Byl vzrušený. Udělal s ní pár kroků vpřed a drsně ji přirazil na zeď. Leknutím vyjekla, ale on si toho nevšímal. Líbilo se jí to. Rukou mu přejela po hrudi a první knoflík se rozepnul, a pak další a další. Cítila horký dech, na tvářích, krku, úplně všude.
Líbal ji s neuvěřitelnou intenzitou. Dech jí dávno nestačil, ale nevšimla si toho. Hermionina blůza se svezla k zemi, tak jako všechno ostatní oblečení. Položil ji velkou postel s nebesy. Bledá pokožka jí ostře kontrastovala s tmavými přikrývkami.
Rukou jí zajel pod záda. Sykla, jizvy se totiž ještě pořádně nezahojily.
Podíval se jí do očí s nevyslovenou otázkou. Kývla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NyJa NyJa | 15. prosince 2006 v 19:52 | Reagovat

Páni........ jiný výraz mě nenapadá......... prostě jen páni. Už se těšim na pokráčko :- D

2 Morsbie Morsbie | E-mail | Web | 15. prosince 2006 v 23:15 | Reagovat

Ahojky, strašně se mi líbí jak píšeš- jednak styl i to, jak dokážeš různé věci vyjádřit. I já mám stránku- sic na začátku. Vlastně jde o to, že ti chci nabídnout spřátelení blogů.  :))

PS:možná bych ti mohla poslat ten adobe photoshop jestli ho ještě scháníš :))

3 Morsbie Morsbie | E-mail | Web | 16. prosince 2006 v 18:24 | Reagovat

Kdy bude další kapitola. Nedokážu popsat to, co jsem cítila když jsem dočetla poslední slova tvých kapitol... je to stejné jako závislost, chci víc. Prosím o další kapitolu- co nejdřív :D

4 gilthoniel gilthoniel | 16. prosince 2006 v 20:32 | Reagovat

tak jo, klidně si na svův blog dám tvůj odkaz!

další kapitolka je na cestě.

jo a prosím vás, kdyby se někomu v tom co píšu nezdálo, dejte mi vědět, protože chci doopravdy vystihnout postavy tak jak je stvořila paní Rowlingová a je selkem reálný, že se nechám tak troch strhnout

5 Morsbie Morsbie | E-mail | Web | 16. prosince 2006 v 21:00 | Reagovat

Moc díky :) udělám to samí... napadlo mě... nechtěla bys nějakym způsobem se mnou spolupracovat? :)) Třeba si zadávat alphabet, nebo nadpisy pro drabble :)))

6 gilthoniel gilthoniel | 17. prosince 2006 v 12:37 | Reagovat

jo, klidně, já sice drablíky moc nepíšu, ale můžu to zkusit. jo a dívala jsem se na tvůj blog a moc se mi líbí :-)

7 Morsbie Morsbie | E-mail | Web | 17. prosince 2006 v 16:54 | Reagovat

Moc díky :)) dneska jsem mu změnila vzhled a přidala dvě básničky. Kdy tedy začneme s tou drabble? Nebo klidně si můžem zadat nadpis a pak na něj utvořit a vytvořit povídku :))

8 AAA AAA | 17. prosince 2006 v 17:22 | Reagovat

Je to moc, moc pěkný. Už se těším na další díl. Píšeš strašně hezky!!

9 gilthoniel gilthoniel | 17. prosince 2006 v 20:44 | Reagovat

to morsbie: no ja si te dam do oblibenejch, a kdybys mela vymysleny tema nebo par slov tak sem s nima!!! :-D

10 Camilla Camilla | E-mail | Web | 19. prosince 2006 v 16:00 | Reagovat

Ahoj jsi vážně úžasná a ty povídky jsou taky úžo!!!

|Jsi vážně dobrá!!! Mocinky se mi to líbila!!! Byla by si tak hodná a napsala mi až bude pokračování!!! děkuju

P:S . je to vážně nářes, hlavně to poslední!!

11 Nosferatu Nosferatu | E-mail | 21. prosince 2006 v 18:14 | Reagovat

Hoj, tak opozdene uzjistuju ze si pridala dalsi dobrou povidku... Ja bejt tebou tak se domluvim s rowlingovou a zkusim to nak vydat, nebo to aspon pres net dam pro sirsi verejnost pac pisas fak dobre.Vim ze je to jen a jen tvoje vec ale psani se urcite venuj, mas talent :))

Kdybys mela zajem (jako ze asi mit nebudes) tak pisni mejla a mužem dat pokec, ikdyz i kdybys napsala tak zustava otazka jestli bysme si rozumeli. Ale skusit se ma vsechno.

Jinak preju tobe a vsem co sem pisaj komenty hezky vanoce.

12 Samantha Samantha | E-mail | Web | 29. prosince 2006 v 21:05 | Reagovat

Ahoj! Tahle povídka je jedna z nejlepších, jaké jsem kdy četla...přesně jsi vystihla Severusovu povahu tak, jak ji  píše Rowlingová a při tom si z něj udělala velmi nenásilným způsobem člověka. A tento nenásilný způsob se podaří vážně jen málokomu...I já mám shodou okolností na svém blogu vlastní povídku o Severusovi a Hermioně, tak kdyby se ti třeba chtělo, budu moc vděčná za přečtení i komentář...A kdybys byla tak hodná a napsala mi mailem že jsi přidala další kapitolku, byla bych v sedmym nebi... Vážně díky a straaašně se těším na pokráčko!

13 Rowenita Rowenita | 30. prosince 2006 v 20:07 | Reagovat

Je to paráda, kdy bude pokračování?

Těšim se jako miminko na dudlík.

14 Sisi Sisi | 2. ledna 2007 v 14:30 | Reagovat

Ty jo, je to úžasný, skvělý, prostě nemám slov....kdy bude pokračování???? :) mocinky se těším...

15 Serj Fort Serj Fort | 9. ledna 2007 v 22:06 | Reagovat

Teda doufám, že brzy bude pokráčko, protože jsem napjatá jak to bude  pokračovat

16 Karin Karin | 10. ledna 2007 v 21:01 | Reagovat

Kdy bude pokráčko??? Já to nevydržím!!!!!

17 Sisi Sisi | 11. ledna 2007 v 16:59 | Reagovat

Jsem závislák!!!! :) kdy bude pokráčko????? plosííííííím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama