11. kapitola - Carpe diem

19. března 2007 v 16:48 | Gilthoniel |  Vše jednou skončí
Tááákže konečně mám zprovozněnej počítač, tááákže píšu až se ze mě kouří :)
Teď už se budu snažit vkládat kapitoly v menších časových intervalech, protože se pomalu, ale jistě blížíme ke konci... Jak totiž všichni jistě víme vše jednou skončí :)
A taky bych vás chtěla o něco poprosit: kromě nekonečné trpělivosti se mnou po vás ještě chtěla, abyste psali komentáře, protože mě to vždycky popožene kousek do předu.
Ale zpátky k povídce: už se pomalu blížíme k závěru - tím vás nejspíš asi moc nepřekvapím, ale nehodlám ho měnit protože už je vymyšlěný od začátku povídky.
Tahle kapitola je spíš kratší a taky je dost sentimentální - teda na můj vkus... jo mimochodem SS je dost OOC
Pěkný čtení :)

Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy si Hermiona nevěděla rady. Chtěla být užitečná, ale bez hůlky prostě neměla šanci. Nechyběla na žádné schůzi řádu, ale byla naprosto k ničemu. Nejen že nikdo nebyl zvědavý na její názor, ale navíc měla po krk všech těch hádek a dohadů mezi Severusem a Lupinem ohledně Severusovy volnosti. Remus většinou nevypadal zrovna přísně, ale v tomhle byl nekompromisní. Od té doby, co měl v řádu hlavní slovo, vypadal mnohem starší. I vrásek mu přibylo.
Znuděně si podepřela hlavu.
"Dobře víš, že prostě nemůžeš odcházet, kdy budeš chtít. Musíme mít o tobě zprávy. Valná většina kouzelnického společenství tě považuje za vraha-"
"Jsem rád, žes' mi to připomněl, skoro jsem na to přes všechnu tu vaši vřelost zapomněl," nedokázal si odpustit sarkastickou poznámku.
Lupin se na něj zamračil. "Sám moc dobře víš, že tohle nemůžeš nikomu vyčítat!"
"Myslíš si, že Voldemort bude čekat pokaždé, když mě zavolá, abych se tě mohl zeptat jestli můžu jít na procházku? Teď si všichni myslí, že jsem jeho nejoddanějším Smrtijedem. Což znamená, že mi bude odkryta většina z jeho plánů," skončil s úšklebkem.
"Nevypadáš zrovna nevinně, jak se tak dívám," změřil si ho Moody ošklivým pohledem.
"To je věc názoru, ale o ten váš nikdo nestojí," sykl Severus.
Vypadal doopravdy rozzuřeně. Hermiona si všimla, že pod stolem zaťal ruku v pěst, jako by se na Moodyho chtěl vrhnout.
Jemně přejela konečky prstů po sevřeném hřbetu jeho ruky, ale nepodívala se na něj. Ztuhl, ale vzal to jako varování a už se jen tvářil nepřístupně.
"Každý svůj odchod budeš hlásit a jestli ne, tak se ministerstvo dozví, kdy jsi. A je to moje poslední slovo!" zamračil se.
Severus poznámku, o tom, že ministerstvo sotva něco zmůže, radši spolkl a nasadil pohrdavý úšklebek.
Jizvy se jí začaly už pomalu ztrácet, ale stejně jí je každý den paní Weasleyová musela potírat mastí, protože Severus všem oznámil, že už je naprosto v pořádku a není proto nutné, aby se jí více věnoval. Ovšem nezapomenula mu vytknout, že její kouzelné schopnosti se stále nevracejí. Ale nebyla tak naivní, aby jí nedošlo, že se jí vyhýbá. A to ji štvalo ze všeho nejvíc. Cítila, že ho přitahuje, ale on ji dál ignoroval. Nechápala to. Když už se konečně smířila s tím, co k němu cítí a co je to vlastně za člověka, tak ji odmítá. A to bolelo.
Po skončení další nudné porady to už nevydržela a rozhodla si s ním promluvit, i když se jí tak umně vyhýbal.
Snažil se jí neustále vyhýbat, ale tušil, že to tak dlouho nebude. Nechtěl jí ublížit víc, než to udělal doteď. Měl svých starostí dost a rozhodně netoužil po tom, aby svoje činy musel obhajovat, nedejbože, aby se o tom dozvěděl Voldemort. Doufal. Že to vzdá, ale nedařilo se mu tomu věřit. Na to ji znal moc dobře.
"Můžete na chvilku, profesore Snape?" Přistoupila k němu a zatvářila se rozhodně.
"Už jednou jsem vám řekl, že nejsem profesor a nehodlám se opakovat."
"A ti teď říkám, že chci žít a nehodlám se opakovat." Pohlédla mu do očí. "Já… nechce se mi věřit, že to byl jen omyl… ne, nevěřím tomu a ani ty ne."
"Nevíš, do čeho se pouštíš," začal tichým, ale pevným hlasem, "zahráváš si s ohněm a to nemůže dopadnout dobře."
"Kdybych to nevěděla, tak tady nestojím a neponižuju se. Nespálím se."
Severus se zamračil. "Tohle není pohádka se šťastným koncem."
"Nevadí…"
"Byla to chyba a rozhodně nechci, aby se opakovala."
"Teď lžeš i sám sobě."
"Ty si nalháváš něco, co nikdy nebylo a nebude."
"Carpe diem," zašeptala.
"Budeš litovat."
"Nikdy…"
Zvedla ruku a téměř jako v mrákotách se zlehka dotkla jeho tváře. Bála se, že ucukne, bála se, že odejde, že si s ní zahrává. Neucukl. Pokračovala přes lícní kost až ke rtům.
Díval se jí do očí, ale jeho tvář byla bez výrazu. Tímhle gestem padla jeho poslední obrana. Do své ruky schoval její malou dlaň a stáhl ji podél těla. Nepouštěl. Přitáhl si ji k sobě a políbil…
Nepamatoval si, že by se zbláznil, ale někdy se to stát muselo. Jinak by totiž Hermiona Grangerová nespala v jeho křesle s jeho knihou na klíně.
Její přítomnost ho podivně uvolňovala; dokázal přestat myslet na Voldemorta, na odměnu, kterou na něj nabízelo ministerstvo.
Vstal a vzal do prstů pramen z neposlušné hřívy. Byla pro něj jako droga.
Trhla sebou a prudce se nadechla. Kniha jí vyklouzla z rukou.
"Lekla jsem se… Kolik je hodin? Měla bych jít."
"Bude svítat."
Zamračeně se na něj podívala. "Tak jak to, že nespíš?"
Severus nechal otázku nezodpovězenou. Vstala.
"Musím jít," zopakovala.
Dívala se mu do očí a stále nemohla uvěřit, že tu opravdu stojí vedle něj a má k němu tak blízko. A rozhodně tím nemyslela vzdálenost; vpustil ji do svého života, dovolil jí…
Pocítil záchvěv touhy.
"Nikam nepůjdeš."
Upřela na něj tázavý pohled.
Severus pustil pramen vlasů, který stále držel. Hermiona pootevřela rty v němém pozvání.
Na nic nečekal. Přitáhl si ji blíž, ale na rty ji nepolíbil. Místo toho jí odhrnul vlasy z krku a nechutně něžně vtiskl polibek na hranu lícní kosti, pak na krk, na pulsující tepnu, na klíční kost…
"Netrap mě už," zašeptala a vzala mu hlavu do dlaní. Našla jeho rty a toužebně je políbila. Odtrhl se jen na krátký úšklebek a pokračoval.
Slunce už dávno vyšlo, ale stejně neusnul. Objímal Hermioninu drobnou postavu a díval se, jak spokojeně spí. Teď už chápal, co je to padesátkrát a stále poprvé. Byla prostě jedinečná; a v jeho očích dokonalá.
Ozvalo se prudké zaklepání na dveře a Severus leknutím nadskočil. Vzápětí si vynadal do paranoidních blbců a začal hledat kalhoty.
Otevřel dveře a snažil se, aby nebylo moc vidět do pokoje, po kterém byly rozházeny nejrůznější kousky oblečení.
Za dveřmi stál Lupin a nakukoval do dveří.
"Co chceš?" vyštěkl na něj Severus.
"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit… Ty tu někoho máš?" dodal udiveně, když uviděl tmavý dámský svetr, povalující se na křesle. Určitě už ho někde viděl, jenže na kom? Hermiona! blesklo mu hlavou. Vytřeštil na Severuse oči.
"Ty tady máš Hermionu?!" zděsil se a vtrhl do pokoje.
Tam viděl Hermionu, jak spí v přikrývkách, na tváři spokojený výraz.
"Zbláznil ses?!"
Severus si nepřipouštěl jakýkoli problém, protože kdyby to dělal, dávno by z toho všeho zešílel. S čistou hlavou popadl Lupina za košili a táhl ho na chodbu.
"Do toho, co dělám, ti nic není," zasyčel na něj.
"Ale to se pěkně pleteš! V řádu jsi jedině na mou zodpovědnost, takže do toho, co děláš mi je celkem hodně. A jestli se nehodláš podřídit, tak myslím, že odměna, co za tebe nabízí ministerstvo je dostatečná satisfakce za to, že už nebudeš moct líbat Voldemortovi nohy."
Jindy úplně klidný Lupin se najednou doopravdy rozzuřil a křičel na Snapea, co mu hlasivky stačily.
"Přeháníš to!" Severusův hlas nabíral na důrazu.
"Vždyť je to ještě dítě!" zaúpěl najednou Remus.
"Už dávno není dítě-"
"A kdo za to asi může?" přerušil ho.
Ve Snapových očích přeskakovaly jiskry vzteku.
"Tahle debata nemá smysl… A doufám, že budeš mít tolik rozumu, že si to nepřečtu ve Večerním věštci," dodal a zabouchl Lupinovi dveře před nosem.
Když se Hermiona vzbudila, nikdo v pokoji nebyl. I když, co jsi taky čekala? Že ti donese snídani do postele? Sama se nad tím usmála. Začíná na mě mít špatný vliv.
"Co tak pozdě?" zubil se na ni Harry, když o půl hodiny později sešla dolů do kuchyně.
"Tak nějak jsem v noci nemohla spát a usnula jsem až k ránu," odpověděla s úsměvem, ale v paměti se jí vynořilo pár zcela odlišných obrazů.
Kolem stolu sedělo pár lidí, ale nikdo jí nevěnoval víc pozornosti, než na pozdrav; jen Lupin se neustále mračil a koukal jejím směrem. Pak se na ni podíval a zamumlal něco o tom, že s ní potřebuje o něčem nutně mluvit a že za ním má přijít do pracovny, a pak se dál mračil.
Severus tam nebyl.
Chvíli se jen tak z nudy courala po domě, ale pak zamířila k Remusově pracovně.
Nechal ji vstoupit a neustále si ji zamračeně přeměřoval.
"To, co děláš, rozhodně není správné, ale je to tvoje rozhodnutí," začal po chvíli pomalu.
V Hermioně to hrklo a vykulila na něj oči. Tomu, co slyšela, tak nějak nechtěla uvěřit.
"Je nebezpečnější, než si myslíš, a zejména pro tebe."
"Ale jak-"
"Neptej se mě jak, prostě to vím. Nebudu ti do toho mluvit ani to nikomu neřeknu, ale byl bych rád, kdybys od toho nesmyslného vztahu upustila," skončil svůj monolog a Hermiona ze sebe nedokázala vyrazit ani hlásku. Ta jeho chladnost, věcnost ji naprosto ochromila, udivila do té nejvyšší míry.
"Nemyslím si, že je to nesmyslné a tobě do toho nic není," jen řekla, protože na víc se prostě nezmohla a ve vší tichosti odešla.
Pak jí došlo, že to nejspíš přehnala. Už už se chtěla jít omluvit, všechno to vysvětlit, ale nakonec si řekla, že mu do toho skutečně nic není, protože je přece dospělá a prozatím to nechala plavat.
Severus se po celý další týden neobjevil, ale nikoho v domě to nezaráželo. Jen ona byla šílená strachem. Co když se mu něco stalo? Proč mi nic neřekl? Hlavou se jí honily desítky podobných otázek, ale ostatních se bála zeptat. Všem to bylo zjevně úplně jedno a navíc na sebe nechtěla poutat zbytečnou pozornost. Kdyby se zeptala ještě před pár měsíci, vůbec by jí to divné nepřipadalo, ale teď se to pro ni zdálo jako kousíček skládačky pro ostatní. A od chvíle, kdy jí Lupin řekl, co ví, se přímo děsila toho, že by někdo tu primitivní skládačku složil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nathaniele Nathaniele | 19. března 2007 v 17:45 | Reagovat

Nádherný!!! Fakt dokonalý, no prostě nemám slov..... Dokážeš tam podle mě zachytit skvěle sebemenší okamžik, a to je prostě...skvělý=o) takže jen tak dál a už se mocinky moc těším na další kapitolku=o)

2 AAA AAA | 19. března 2007 v 20:13 | Reagovat

Je to naprosto bezchybný, přečetla jsem si to se zadrženým dechem...:)))) vážně úplně supéééééééér. Jen tak dál a hlavně rychle...:)))))

3 Kristynka Kristynka | 20. března 2007 v 20:33 | Reagovat

Jo je to fakt dobry,ale jen mě trochu odrazuje ta kombinace Severus a Hermiona.Bavila sem se o tom s kámoškama a shodli sme se ,že lepší by bylo Hermiona a Draco,Prostě šprtka zachranující svět a Draco hajzl.Zkus něco takoveho vymyslet,talent na to máš,a navíc když si rikala,že tohle bude už končit,mohla bys začít o Her. a Dracovi.Věřím že ty to zvládneš. ;-)

4 servusis servusis | 20. března 2007 v 22:21 | Reagovat

Tak to je bomba. nemá to chybu, na tuhle kapitolku se vyplatilo počkat, parrrrrrrrrrrráááááááááááááááááááááááádddddaaaaaaa.

GRATULUJI

5 Julča Julča | 21. března 2007 v 19:39 | Reagovat

Jo mě se zda taky jako dobrej napad dat k sobě Hrmionu a Draca.Zkus to plosííííím.

6 Karin Karin | 21. března 2007 v 20:13 | Reagovat

Mě se tedy líbí Hermiona a Severus, ale co, každý má svůj vkus, ale jinak super! a těším se na další...

7 servusis servusis | 21. března 2007 v 20:34 | Reagovat

Souhlasím Karin, dle mého názoru je opravdu lepší Severus x Harmiona. Je to napínavější. Má to své kouzlo....

8 Gilthoniel Gilthoniel | 21. března 2007 v 20:41 | Reagovat

ooooo děkuji za pochvaly, nevím jestli bych měla insporaci napsat něco o hermioně a dracovi, ale jestli by někdo měl napad tak pište :)

9 Falkira Falkira | 23. března 2007 v 13:54 | Reagovat

To byla vážně skvělá kapitolka. :) hrozně se těším na další. :)))

10 Čmuchalka Čmuchalka | Web | 23. března 2007 v 14:47 | Reagovat

Tak tohle je fakt bomba, sice jsme dost dlouho čekali, ale stálo to za to.......je to nádhera

11 Falkira Falkira | Web | 23. března 2007 v 15:47 | Reagovat

Ano, to čekání se opravdu vyplatilo. :)

12 Tr!!s Tr!!s | 24. března 2007 v 14:03 | Reagovat

Nevim,nelíbí se mi to...promin:(......mě se taky nelíbí ta kombinace.

13 Gilthoniel Gilthoniel | 25. března 2007 v 18:58 | Reagovat

není se za co omlouvat... ale díky za upřímnost. Vůbec si nemyslím, že se tahle povídky musí líbit všem. Každý podle svého gusta, ne?

14 Falkira Falkira | Web | 26. března 2007 v 16:33 | Reagovat

Hermiona, Severus, já prostě tenhle pár zbožňuju. :)))

15 malfoyse malfoyse | Web | 27. března 2007 v 17:14 | Reagovat

super kapitolka..:))

16 Amy Amy | 30. března 2007 v 14:17 | Reagovat

Je to fakt super! Ale kdy tam bude zase něco o Harrym a ostatních mě příde že se to s Hermionou a Snapem moc natahuje ale je to super i tak. Vážně píšeš moc hezky kdy bude další kapitola??

17 AAA AAA | 31. března 2007 v 15:33 | Reagovat

je to suprovýýýý...a souhlasím s Amy, chtělo by tam něco o Harrym...:))))) jinak vážně žůžo

18 Falkira Falkira | Web | 3. dubna 2007 v 15:02 | Reagovat

To já bych zase tam toho Harryho moc nedávala. Když tak jen okrajově. O Potterovi přece tahle povídka není. :)

19 Giner Giner | 3. dubna 2007 v 18:02 | Reagovat

Skvělé:-) Jen tak dále...

20 Lupinus Lupinus | 4. dubna 2007 v 19:11 | Reagovat

Paráda,

toužím po další kapitolce.

Prosím, truchlim žádám, škemrám, dožaduji se. slintám soužím o a po další kapitolku/ce.

PLLLLOOOOOOOOOSSSSSSSSSSSSSSSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍMMMMMMMMMMM.

:-))))))))))))))))))))))

21 servusis servusis | 6. dubna 2007 v 21:15 | Reagovat

Ahoj Gilthoniel,

chci se zeptat.

Ty jsi pobavila mne svou fantazií, nechceš, abych tě pobavila já svou?

Bude to sice trochu jiné, ale i tak to pobaví.

22 Ani Ani | 7. dubna 2007 v 15:02 | Reagovat

Fakt skvělý!!!!!!! Doufám, že tu bude co nevidět pokračování. Už se nemůžu dočkat

23 Niky Niky | 9. dubna 2007 v 19:08 | Reagovat

Tak to je doooooooost dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!Moc se mi to líbí!

24 Gilthoniel Gilthoniel | 11. dubna 2007 v 8:10 | Reagovat

Severusis: jo klidně; jestli máš blog nebo tak tak sem napiš odkaz

25 Severusis Severusis | E-mail | Web | 11. dubna 2007 v 23:09 | Reagovat

Ahojky Gilthoniel,

zřídila jsem si blog, tady máš to co jsem slíbila. Budu ráda, když mi řekneš svůj názor. Hlavně nekoukej na gramatické chyby, prosím. Přeji příjemnou zábavu, a dej si načas, je to trošku delší. To všechno co tam je, je to ono. A bude víc hodlám udělat k tomu ještě dvě části. :-)

26 Beruška Beruška | 15. dubna 2007 v 15:06 | Reagovat

ahoj, kd ybude další kapitolka?????

27 kamillkka kamillkka | Web | 16. dubna 2007 v 17:53 | Reagovat

Ahojky chodím sem každý den a nová kapitolka nikde!! Nechci na tebe tlačit, ale docela by mě zajímalo co se bude dít dál :))))

28 Čmuchalka Čmuchalka | Web | 20. dubna 2007 v 18:36 | Reagovat

hele to je tu zase jedna kapča a dál nic

29 Falkira Falkira | Web | 28. dubna 2007 v 10:20 | Reagovat

:(

30 fína fína | 7. května 2007 v 20:07 | Reagovat

tohle je vážně moc pěkná povídka...nesmírně mě potěšilo, že píšeš HG/SS je to můj nejoblíbenější pár. jenom doufám, že se dočkám další kapitolky

31 Veronique Veronique | E-mail | 15. května 2007 v 19:36 | Reagovat

psala jsi,že to bude v menších časových intervalech a už jsou to skoro dva měsíce od poslední kapitoly...

32 judi judi | 17. května 2007 v 23:54 | Reagovat

tahle povídka se mi moc líbí, tak doufám, že se dočkám pokračování

33 Perseus Perseus | 18. května 2007 v 20:39 | Reagovat

Parááááda, přečtl jsem to jedním dechem, a doufám, že nebudu dlouho čekat na další pokráčko moc dlouho.

34 AAA AAA | 21. května 2007 v 9:56 | Reagovat

je to tak suprová povídka, že mám absťák, když se tu neobjevuje další pokráčko...:))) nechci tlačit, ale je to už dlouhoo....:)))

35 Dark Dark | Web | 31. května 2007 v 10:52 | Reagovat

tak co bude??? nikde nic, jak tak vidim.....

36 kiky kiky | 27. června 2007 v 22:00 | Reagovat

tak co bude? ukoušu se nedoškavostí vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

37 Severusis Severusis | Web | 24. července 2007 v 18:16 | Reagovat

Gilthoniel, ty už psát nebudeš? To by byla škoda...

Máš talent tak pokračuj...pls

38 doufající čtenář doufající čtenář | 6. srpna 2007 v 16:01 | Reagovat

Já moc povídky nekomentuji, ale tahle je jednoduše super a byla by škoda, kdyby zůstala nedopsaná. Hlavně potom, co se Severus celý týden neobjevil. Jenom doufám, že tě múza neopustila.

39 judi judi | 20. srpna 2007 v 21:31 | Reagovat

tahle povídka se mi moc líbila, a dooufám, že se ještě někdy dočkám pokračování

40 Reject Reject | 5. října 2007 v 21:46 | Reagovat

Je to tak trochu ironie osudu - myslím tím název povídky a datum posledního vydání kapitoly. Je to věčná škoda...

41 J@NiČT@ J@NiČT@ | 17. listopadu 2007 v 21:15 | Reagovat

jejku je to  cely vazne sqjely mephla bys napsat dalsi kapizolu plsky važně máš velkej talent jak to dokažeš tak vyjádřit to  nepochopim si sqjela a ta povidka taky pokračování pokračování !!!

42 raven9 raven9 | 4. února 2010 v 16:04 | Reagovat

žije ještě autor? Další nedokončená povídkaj:-(

43 Keiko.kei Keiko.kei | 16. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

Po dlouhé době jsem si vzpomněla na tuto povídku a kukám, kapitola nikde. Prosím, stojí za to to dopsat, je to hrozná škoda, aby to skončilo rozepsané...

44 Cookie Monster Cookie Monster | 19. února 2012 v 20:29 | Reagovat

[43]:Souhlasím!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama