Pochodeň

13. dubna 2007 v 21:29 | Gilthoniel |  Pár veršů
Tohle je nejspíš jenom takovej výčet pocitů - asi na mě padla depka...

Dívám se do budoucna
a vidím tvé oči,
tak studené a temné
bez života, prosté něhy.
Však přece jen jiskřička lásky
vzňala se - já doufám…
A znovu jen černočerná tma.
Místa tvých polibků
pod dotyky tvých rtů
rudě žhnou, jak pochodeň ve tmě.
Ve tvé hluboké tmě, v tvých očích,
však přece bez chladu;
a samé touhy chtíče
otřásají mým světem.
Já dívám se vedle sebe
na tvou spící tvář.
Vše je zahaleno mlžnou vlnou,
už není ti co vyčítat.
Však přece láskou hořím
jak ta dávná pochodeň.
Já podívám se znovu - jen tvůj stín.
Stále se dívám do časů zítřka,
tvé oči jsou už vzdálené.
Lístek v dál odvanutý
už nechce cítit pochodeň,
a přece mocná čarodějka se starcem,
ruku v ruce, stvoří cit… snad.
Láska - věčná rána v srdci… otevřená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Falkira Falkira | Web | 16. dubna 2007 v 17:04 | Reagovat

Páni, to je hezký. Já jsem dřív poezii moc ráda neměla, ale teď jí přicházím na chuť. Je to smutné, ale stejně je tam nějaká jiskřička naděje...

2 AAA AAA | 19. dubna 2007 v 15:16 | Reagovat

je to kráááááásnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama